Naše vůle je nástrojem našich přání. Nástrojem, díky kterému můžeme plnit naše tužby. Těžko budeme cokoli dělat, pokud k tomu nebudeme mít potřebnou vůli a těžko naplníme své touhy, když se jim svou vůlí nebudeme věnovat.
Nějakou vůli máme všichni lidé, ale ne všichni ji umíme používat. Právě v umění používání své vůle spočívá její zdraví. Využitím jejího potenciálu pro náš prospěch ji činíme živou a plnou zdravé síly.
V čem spočívají její možnosti?
Je to schopnost upřít ji na naše přání. Podle toho, jak jsou naše přání silná, tak je i silná naše vůle. Tedy pokud něco doopravdy chceme, nasměrujeme k tomu svoji vůli a pak se již můžeme pro naše přání činit.
Příkladem takového zdravého směrování našeho potenciálu je rozdíl mezi chytrostí a hloupostí. Pokud budeme pořád dokola řešit, že jsme hloupí, vůbec si nepomůžeme. Až teprve tehdy, když se necháme motivovat naším přáním zmoudřet, upneme svou vůli na správný cíl. Tedy nasměrováním své vůle k rozumu se začneme o rozum snažit. Je však celkem jedno, jací jsme nyní. Důležité je, jací si přejeme být napříště a jak moc si to přejeme.
Dobrým cvičením mohou být například Šalomounova přísloví z Bible.
Na nich je možné rozpoznat, jestli si přejeme být moudrými, nebo pošetilými. Hlupáky, nebo lidmi chytrými. V jeho příslovích můžeme nalézt studnici našich tužeb a přání, na které můžeme nasměrovat naši snahu pomocí vyjádřeného přání, ať již v duchu, nebo nahlas, a upřením své vůle na naše tužby, které mohou být i o bohatství, o společenském uznání atd.
Tak může hlupák zmoudřet a moudrý nepřijít o rozum, že totiž nebudou spoléhat na to, co jsou nyní. Tedy moudrý nezpychne a nepřijde o svou soudnost. A hlupák se nebude trápit ve své pošetilosti, ale bude se snažit o to, mít rozum.
Jsou však i jiné knihy a jako si člověk za živa vytváří svou individualitu, může číst a upínat svou vůli i k jiné poučné literatuře, nejen k zatím málo pochopeným zkušenostem starých židů.
