Blog

To bylo panečku humbuku, když se začalo mluvit o zavedení povinných maturit! To se panečku rázem ředitelům nejedné ze středních škol pomyslně pořádně stáhly prdelky strachem! A to z naprosto prozaického důvodu – střední školy u nás tehdy rostly jako houby po dešti a protože chtěl mít maturitu kdekdo, navymýšlely si celou škálu rádoby maturitních oborů. Ovšem aby se následně uživily…

To víte, nejsou lidi. A bez žáků se žádná škola nad vodou neudrží. A když nebyla k mání kvalita, braly takové střední školy nakonec kdekoho, jen aby se naplnily. A kdekdo z takových „studentů“ na to neměl.
Ovšem jak to zaonačit, aby se na takových školách udrželi ti, kdo na středních školách nemají co pohledávat? Existuje jediná možnost, jak to zaonačit – a to snižovat nároky. A to se také stalo. Aby tam ti studenti vydrželi, aby neodcházeli a nepřipravovali svou školu o naději na existenci.

A po takových „optimalizovaných“ studiích přicházela na řadu maturita. A co měly takové školy učinit nyní? Říci svým studentům, že je nechaly čtyři nebo i více let flákat a teď je na poslední chvíli potopí? To se přece nedělá. A ani by to neprospělo prestiži takové školy, kdyby všichni studenti po „úspěšných“ studiích u maturit pohořeli.
A tak se musela nejednou i z maturit stát učiněná fraška. Když to přeženu, odpověděl student na otázku, kolik je jedna plus jedna, aspoň na třetí pokus správně a měl maturitní vysvědčení v kapse.
A když se stát pokusil napravit reputaci maturit, udělat z nich aspoň trochu to, čím tyto bývaly kdysi, tedy zvýšit nároky v podobě maturit státních… to byl v mžiku oheň na střeše. Protože by rázem vyšlo najevo, jak špatně na tom přinejmenším podstatná část českého středního školství je, jak se nadbíhalo a nejednou dodnes nadbíhá nestudijním typům, jen aby se školy uživily a národ vypadal moudřejší, než ve skutečnosti je.
Bylo kolem toho hodně zlé krve, hodně „reforem“ a úprav. A nejednou i hodně ostudy, protože ani tvůrci státních maturit nebyli zrovna jedničkáři. Ale nakonec státní maturity máme. Aspoň v rodném jazyce a matematice nebo cizím jazyce. A tyto vypadají tak, jak rozhodli ti nahoře, nikoliv jak rozhodli reprezentanti středních škol, které se chtějí udržet nad vodou a tak by rády ubíraly a ubíraly, až by byla maturita na úrovni třeba i bývalé zvláštní školy. Jen „aby měli studenti co nejlepší výsledky“.
Na všech školách jsou státní maturity stejné a povinné. Což je pro leckoho pech. Protože školy tyto maturity neovlivní a rovněž hodnocení není na nich, ale na CERMATu, neboli Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, což je příspěvková organizace řízená MŠMT.
Což není příliš šťastné řešení, ale buďme za to rádi. Že se tím snad aspoň trochu zachová úroveň maturit. Jež by jinak byly často úplnou fraškou. Jen aby uspěla ta vysoká procenta těch, kdo v současnosti „překvapivě“ u maturit neuspívají.

To bylo panečku humbuku, když se začalo mluvit o zavedení povinných maturit! To se panečku rázem ředitelům nejedné ze středních škol pomyslně pořádně stáhly prdelky strachem! A to z naprosto prozaického důvodu – střední školy u nás tehdy rostly jako houby po dešti a protože chtěl mít maturitu kdekdo, navymýšlely si celou škálu rádoby maturitních oborů. Ovšem aby se následně uživily…

To víte, nejsou lidi. A bez žáků se žádná škola nad vodou neudrží. A když nebyla k mání kvalita, braly takové střední školy nakonec kdekoho, jen aby se naplnily. A kdekdo z takových „studentů“ na to neměl.
Ovšem jak to zaonačit, aby se na takových školách udrželi ti, kdo na středních školách nemají co pohledávat? Existuje jediná možnost, jak to zaonačit – a to snižovat nároky. A to se také stalo. Aby tam ti studenti vydrželi, aby neodcházeli a nepřipravovali svou školu o naději na existenci.

A po takových „optimalizovaných“ studiích přicházela na řadu maturita. A co měly takové školy učinit nyní? Říci svým studentům, že je nechaly čtyři nebo i více let flákat a teď je na poslední chvíli potopí? To se přece nedělá. A ani by to neprospělo prestiži takové školy, kdyby všichni studenti po „úspěšných“ studiích u maturit pohořeli.
A tak se musela nejednou i z maturit stát učiněná fraška. Když to přeženu, odpověděl student na otázku, kolik je jedna plus jedna, aspoň na třetí pokus správně a měl maturitní vysvědčení v kapse.
A když se stát pokusil napravit reputaci maturit, udělat z nich aspoň trochu to, čím tyto bývaly kdysi, tedy zvýšit nároky v podobě maturit státních… to byl v mžiku oheň na střeše. Protože by rázem vyšlo najevo, jak špatně na tom přinejmenším podstatná část českého středního školství je, jak se nadbíhalo a nejednou dodnes nadbíhá nestudijním typům, jen aby se školy uživily a národ vypadal moudřejší, než ve skutečnosti je.
Bylo kolem toho hodně zlé krve, hodně „reforem“ a úprav. A nejednou i hodně ostudy, protože ani tvůrci státních maturit nebyli zrovna jedničkáři. Ale nakonec státní maturity máme. Aspoň v rodném jazyce a matematice nebo cizím jazyce. A tyto vypadají tak, jak rozhodli ti nahoře, nikoliv jak rozhodli reprezentanti středních škol, které se chtějí udržet nad vodou a tak by rády ubíraly a ubíraly, až by byla maturita na úrovni třeba i bývalé zvláštní školy. Jen „aby měli studenti co nejlepší výsledky“.
Na všech školách jsou státní maturity stejné a povinné. Což je pro leckoho pech. Protože školy tyto maturity neovlivní a rovněž hodnocení není na nich, ale na CERMATu, neboli Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, což je příspěvková organizace řízená MŠMT.
Což není příliš šťastné řešení, ale buďme za to rádi. Že se tím snad aspoň trochu zachová úroveň maturit. Jež by jinak byly často úplnou fraškou. Jen aby uspěla ta vysoká procenta těch, kdo v současnosti „překvapivě“ u maturit neuspívají.

To bylo panečku humbuku, když se začalo mluvit o zavedení povinných maturit! To se panečku rázem ředitelům nejedné ze středních škol pomyslně pořádně stáhly prdelky strachem! A to z naprosto prozaického důvodu – střední školy u nás tehdy rostly jako houby po dešti a protože chtěl mít maturitu kdekdo, navymýšlely si celou škálu rádoby maturitních oborů. Ovšem aby se následně uživily…

To víte, nejsou lidi. A bez žáků se žádná škola nad vodou neudrží. A když nebyla k mání kvalita, braly takové střední školy nakonec kdekoho, jen aby se naplnily. A kdekdo z takových „studentů“ na to neměl.
Ovšem jak to zaonačit, aby se na takových školách udrželi ti, kdo na středních školách nemají co pohledávat? Existuje jediná možnost, jak to zaonačit – a to snižovat nároky. A to se také stalo. Aby tam ti studenti vydrželi, aby neodcházeli a nepřipravovali svou školu o naději na existenci.

A po takových „optimalizovaných“ studiích přicházela na řadu maturita. A co měly takové školy učinit nyní? Říci svým studentům, že je nechaly čtyři nebo i více let flákat a teď je na poslední chvíli potopí? To se přece nedělá. A ani by to neprospělo prestiži takové školy, kdyby všichni studenti po „úspěšných“ studiích u maturit pohořeli.
A tak se musela nejednou i z maturit stát učiněná fraška. Když to přeženu, odpověděl student na otázku, kolik je jedna plus jedna, aspoň na třetí pokus správně a měl maturitní vysvědčení v kapse.
A když se stát pokusil napravit reputaci maturit, udělat z nich aspoň trochu to, čím tyto bývaly kdysi, tedy zvýšit nároky v podobě maturit státních… to byl v mžiku oheň na střeše. Protože by rázem vyšlo najevo, jak špatně na tom přinejmenším podstatná část českého středního školství je, jak se nadbíhalo a nejednou dodnes nadbíhá nestudijním typům, jen aby se školy uživily a národ vypadal moudřejší, než ve skutečnosti je.
Bylo kolem toho hodně zlé krve, hodně „reforem“ a úprav. A nejednou i hodně ostudy, protože ani tvůrci státních maturit nebyli zrovna jedničkáři. Ale nakonec státní maturity máme. Aspoň v rodném jazyce a matematice nebo cizím jazyce. A tyto vypadají tak, jak rozhodli ti nahoře, nikoliv jak rozhodli reprezentanti středních škol, které se chtějí udržet nad vodou a tak by rády ubíraly a ubíraly, až by byla maturita na úrovni třeba i bývalé zvláštní školy. Jen „aby měli studenti co nejlepší výsledky“.
Na všech školách jsou státní maturity stejné a povinné. Což je pro leckoho pech. Protože školy tyto maturity neovlivní a rovněž hodnocení není na nich, ale na CERMATu, neboli Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, což je příspěvková organizace řízená MŠMT.
Což není příliš šťastné řešení, ale buďme za to rádi. Že se tím snad aspoň trochu zachová úroveň maturit. Jež by jinak byly často úplnou fraškou. Jen aby uspěla ta vysoká procenta těch, kdo v současnosti „překvapivě“ u maturit neuspívají.

To bylo panečku humbuku, když se začalo mluvit o zavedení povinných maturit! To se panečku rázem ředitelům nejedné ze středních škol pomyslně pořádně stáhly prdelky strachem! A to z naprosto prozaického důvodu – střední školy u nás tehdy rostly jako houby po dešti a protože chtěl mít maturitu kdekdo, navymýšlely si celou škálu rádoby maturitních oborů. Ovšem aby se následně uživily…

To víte, nejsou lidi. A bez žáků se žádná škola nad vodou neudrží. A když nebyla k mání kvalita, braly takové střední školy nakonec kdekoho, jen aby se naplnily. A kdekdo z takových „studentů“ na to neměl.
Ovšem jak to zaonačit, aby se na takových školách udrželi ti, kdo na středních školách nemají co pohledávat? Existuje jediná možnost, jak to zaonačit – a to snižovat nároky. A to se také stalo. Aby tam ti studenti vydrželi, aby neodcházeli a nepřipravovali svou školu o naději na existenci.

A po takových „optimalizovaných“ studiích přicházela na řadu maturita. A co měly takové školy učinit nyní? Říci svým studentům, že je nechaly čtyři nebo i více let flákat a teď je na poslední chvíli potopí? To se přece nedělá. A ani by to neprospělo prestiži takové školy, kdyby všichni studenti po „úspěšných“ studiích u maturit pohořeli.
A tak se musela nejednou i z maturit stát učiněná fraška. Když to přeženu, odpověděl student na otázku, kolik je jedna plus jedna, aspoň na třetí pokus správně a měl maturitní vysvědčení v kapse.
A když se stát pokusil napravit reputaci maturit, udělat z nich aspoň trochu to, čím tyto bývaly kdysi, tedy zvýšit nároky v podobě maturit státních… to byl v mžiku oheň na střeše. Protože by rázem vyšlo najevo, jak špatně na tom přinejmenším podstatná část českého středního školství je, jak se nadbíhalo a nejednou dodnes nadbíhá nestudijním typům, jen aby se školy uživily a národ vypadal moudřejší, než ve skutečnosti je.
Bylo kolem toho hodně zlé krve, hodně „reforem“ a úprav. A nejednou i hodně ostudy, protože ani tvůrci státních maturit nebyli zrovna jedničkáři. Ale nakonec státní maturity máme. Aspoň v rodném jazyce a matematice nebo cizím jazyce. A tyto vypadají tak, jak rozhodli ti nahoře, nikoliv jak rozhodli reprezentanti středních škol, které se chtějí udržet nad vodou a tak by rády ubíraly a ubíraly, až by byla maturita na úrovni třeba i bývalé zvláštní školy. Jen „aby měli studenti co nejlepší výsledky“.
Na všech školách jsou státní maturity stejné a povinné. Což je pro leckoho pech. Protože školy tyto maturity neovlivní a rovněž hodnocení není na nich, ale na CERMATu, neboli Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, což je příspěvková organizace řízená MŠMT.
Což není příliš šťastné řešení, ale buďme za to rádi. Že se tím snad aspoň trochu zachová úroveň maturit. Jež by jinak byly často úplnou fraškou. Jen aby uspěla ta vysoká procenta těch, kdo v současnosti „překvapivě“ u maturit neuspívají.

To bylo panečku humbuku, když se začalo mluvit o zavedení povinných maturit! To se panečku rázem ředitelům nejedné ze středních škol pomyslně pořádně stáhly prdelky strachem! A to z naprosto prozaického důvodu – střední školy u nás tehdy rostly jako houby po dešti a protože chtěl mít maturitu kdekdo, navymýšlely si celou škálu rádoby maturitních oborů. Ovšem aby se následně uživily…

To víte, nejsou lidi. A bez žáků se žádná škola nad vodou neudrží. A když nebyla k mání kvalita, braly takové střední školy nakonec kdekoho, jen aby se naplnily. A kdekdo z takových „studentů“ na to neměl.
Ovšem jak to zaonačit, aby se na takových školách udrželi ti, kdo na středních školách nemají co pohledávat? Existuje jediná možnost, jak to zaonačit – a to snižovat nároky. A to se také stalo. Aby tam ti studenti vydrželi, aby neodcházeli a nepřipravovali svou školu o naději na existenci.

A po takových „optimalizovaných“ studiích přicházela na řadu maturita. A co měly takové školy učinit nyní? Říci svým studentům, že je nechaly čtyři nebo i více let flákat a teď je na poslední chvíli potopí? To se přece nedělá. A ani by to neprospělo prestiži takové školy, kdyby všichni studenti po „úspěšných“ studiích u maturit pohořeli.
A tak se musela nejednou i z maturit stát učiněná fraška. Když to přeženu, odpověděl student na otázku, kolik je jedna plus jedna, aspoň na třetí pokus správně a měl maturitní vysvědčení v kapse.
A když se stát pokusil napravit reputaci maturit, udělat z nich aspoň trochu to, čím tyto bývaly kdysi, tedy zvýšit nároky v podobě maturit státních… to byl v mžiku oheň na střeše. Protože by rázem vyšlo najevo, jak špatně na tom přinejmenším podstatná část českého středního školství je, jak se nadbíhalo a nejednou dodnes nadbíhá nestudijním typům, jen aby se školy uživily a národ vypadal moudřejší, než ve skutečnosti je.
Bylo kolem toho hodně zlé krve, hodně „reforem“ a úprav. A nejednou i hodně ostudy, protože ani tvůrci státních maturit nebyli zrovna jedničkáři. Ale nakonec státní maturity máme. Aspoň v rodném jazyce a matematice nebo cizím jazyce. A tyto vypadají tak, jak rozhodli ti nahoře, nikoliv jak rozhodli reprezentanti středních škol, které se chtějí udržet nad vodou a tak by rády ubíraly a ubíraly, až by byla maturita na úrovni třeba i bývalé zvláštní školy. Jen „aby měli studenti co nejlepší výsledky“.
Na všech školách jsou státní maturity stejné a povinné. Což je pro leckoho pech. Protože školy tyto maturity neovlivní a rovněž hodnocení není na nich, ale na CERMATu, neboli Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, což je příspěvková organizace řízená MŠMT.
Což není příliš šťastné řešení, ale buďme za to rádi. Že se tím snad aspoň trochu zachová úroveň maturit. Jež by jinak byly často úplnou fraškou. Jen aby uspěla ta vysoká procenta těch, kdo v současnosti „překvapivě“ u maturit neuspívají.

Přesto, že budete dodržovat veškerá upozornění a doporučení výrobce, jednou se stane, že se na vaší trampolíně něco porouchá. Rozhodně to nebude vina ani výrobce a ani vaše. Každá věc, která se používá, se časem opotřebuje.

• Díly se prostě unaví a budou se poroučet na odpočinek.

Proto je naprosto nutné pravidelně všechny součásti kontrolovat, aby nedošlo k nějakému bolestivému zranění. Ačkoliv se některé součásti zdají tak trochu zbytečné a vypadají spíše jen jako ozdoba, není tomu tak. Veškeré díly, které vaše trampolína obsahuje, mají svůj smysl a význam.

• Jednou z takových součástí, jejíž kvalitu nebo i jen přítomnost někdy lidé tak trochu podceňují, jsou barevné kryty pružin.
• Přitom obnažené pružiny by mohly vašemu dítěti skřípnout bolestivě některou část těla.
• A pak by bylo jistě po radosti z pohybu.

Pokud nakoupíte u kvalitního výrobce, budete mít jistotu, že později seženete bez sebemenších problémů veškeré náhradní díly na trampolínu. Je však zapotřebí vždy udávat správné rozměry. Nezapomínejte, že se vyrábí celá řada různých typů a také různých velikostí.

Nic tu není jen pro okrasu

Jednou ze součástí, která je pro bezpečnost velice důležitá (zejména, pokud bude na tomto cvičebním prvku skotačit malé dítě), je ochranná síť. Víme jistě všichni, že jsou rozdováděné děti často nepozorné, a tak trochu nepřemýšlejí o možných následcích. I ve chvíli největšího rozdovádění je ochranná síť vždy spolehlivě vrátí do patřičných mezí a vy nebudete muset mít strach, že si skokem na tvrdý povrch způsobí zranění.

• Důležitá je tedy kontrola sítě.
• Jakmile uvidíte, že se na některém místě vytvořila prasklina, pak už na nic nečekejte a hned tento díl vyměňte.

To samé platí i o samotné skákací ploše.I malá trhlina může způsobit velké zranění. Stačí se jen trefit do toho poškozeného místa.

Přesto, že budete dodržovat veškerá upozornění a doporučení výrobce, jednou se stane, že se na vaší trampolíně něco porouchá. Rozhodně to nebude vina ani výrobce a ani vaše. Každá věc, která se používá, se časem opotřebuje.

• Díly se prostě unaví a budou se poroučet na odpočinek.

Proto je naprosto nutné pravidelně všechny součásti kontrolovat, aby nedošlo k nějakému bolestivému zranění. Ačkoliv se některé součásti zdají tak trochu zbytečné a vypadají spíše jen jako ozdoba, není tomu tak. Veškeré díly, které vaše trampolína obsahuje, mají svůj smysl a význam.

• Jednou z takových součástí, jejíž kvalitu nebo i jen přítomnost někdy lidé tak trochu podceňují, jsou barevné kryty pružin.
• Přitom obnažené pružiny by mohly vašemu dítěti skřípnout bolestivě některou část těla.
• A pak by bylo jistě po radosti z pohybu.

Pokud nakoupíte u kvalitního výrobce, budete mít jistotu, že později seženete bez sebemenších problémů veškeré náhradní díly na trampolínu. Je však zapotřebí vždy udávat správné rozměry. Nezapomínejte, že se vyrábí celá řada různých typů a také různých velikostí.

Nic tu není jen pro okrasu

Jednou ze součástí, která je pro bezpečnost velice důležitá (zejména, pokud bude na tomto cvičebním prvku skotačit malé dítě), je ochranná síť. Víme jistě všichni, že jsou rozdováděné děti často nepozorné, a tak trochu nepřemýšlejí o možných následcích. I ve chvíli největšího rozdovádění je ochranná síť vždy spolehlivě vrátí do patřičných mezí a vy nebudete muset mít strach, že si skokem na tvrdý povrch způsobí zranění.

• Důležitá je tedy kontrola sítě.
• Jakmile uvidíte, že se na některém místě vytvořila prasklina, pak už na nic nečekejte a hned tento díl vyměňte.

To samé platí i o samotné skákací ploše.I malá trhlina může způsobit velké zranění. Stačí se jen trefit do toho poškozeného místa.

Přesto, že budete dodržovat veškerá upozornění a doporučení výrobce, jednou se stane, že se na vaší trampolíně něco porouchá. Rozhodně to nebude vina ani výrobce a ani vaše. Každá věc, která se používá, se časem opotřebuje.

• Díly se prostě unaví a budou se poroučet na odpočinek.

Proto je naprosto nutné pravidelně všechny součásti kontrolovat, aby nedošlo k nějakému bolestivému zranění. Ačkoliv se některé součásti zdají tak trochu zbytečné a vypadají spíše jen jako ozdoba, není tomu tak. Veškeré díly, které vaše trampolína obsahuje, mají svůj smysl a význam.

• Jednou z takových součástí, jejíž kvalitu nebo i jen přítomnost někdy lidé tak trochu podceňují, jsou barevné kryty pružin.
• Přitom obnažené pružiny by mohly vašemu dítěti skřípnout bolestivě některou část těla.
• A pak by bylo jistě po radosti z pohybu.

Pokud nakoupíte u kvalitního výrobce, budete mít jistotu, že později seženete bez sebemenších problémů veškeré náhradní díly na trampolínu. Je však zapotřebí vždy udávat správné rozměry. Nezapomínejte, že se vyrábí celá řada různých typů a také různých velikostí.

Nic tu není jen pro okrasu

Jednou ze součástí, která je pro bezpečnost velice důležitá (zejména, pokud bude na tomto cvičebním prvku skotačit malé dítě), je ochranná síť. Víme jistě všichni, že jsou rozdováděné děti často nepozorné, a tak trochu nepřemýšlejí o možných následcích. I ve chvíli největšího rozdovádění je ochranná síť vždy spolehlivě vrátí do patřičných mezí a vy nebudete muset mít strach, že si skokem na tvrdý povrch způsobí zranění.

• Důležitá je tedy kontrola sítě.
• Jakmile uvidíte, že se na některém místě vytvořila prasklina, pak už na nic nečekejte a hned tento díl vyměňte.

To samé platí i o samotné skákací ploše.I malá trhlina může způsobit velké zranění. Stačí se jen trefit do toho poškozeného místa.

Přesto, že budete dodržovat veškerá upozornění a doporučení výrobce, jednou se stane, že se na vaší trampolíně něco porouchá. Rozhodně to nebude vina ani výrobce a ani vaše. Každá věc, která se používá, se časem opotřebuje.

• Díly se prostě unaví a budou se poroučet na odpočinek.

Proto je naprosto nutné pravidelně všechny součásti kontrolovat, aby nedošlo k nějakému bolestivému zranění. Ačkoliv se některé součásti zdají tak trochu zbytečné a vypadají spíše jen jako ozdoba, není tomu tak. Veškeré díly, které vaše trampolína obsahuje, mají svůj smysl a význam.

• Jednou z takových součástí, jejíž kvalitu nebo i jen přítomnost někdy lidé tak trochu podceňují, jsou barevné kryty pružin.
• Přitom obnažené pružiny by mohly vašemu dítěti skřípnout bolestivě některou část těla.
• A pak by bylo jistě po radosti z pohybu.

Pokud nakoupíte u kvalitního výrobce, budete mít jistotu, že později seženete bez sebemenších problémů veškeré náhradní díly na trampolínu. Je však zapotřebí vždy udávat správné rozměry. Nezapomínejte, že se vyrábí celá řada různých typů a také různých velikostí.

Nic tu není jen pro okrasu

Jednou ze součástí, která je pro bezpečnost velice důležitá (zejména, pokud bude na tomto cvičebním prvku skotačit malé dítě), je ochranná síť. Víme jistě všichni, že jsou rozdováděné děti často nepozorné, a tak trochu nepřemýšlejí o možných následcích. I ve chvíli největšího rozdovádění je ochranná síť vždy spolehlivě vrátí do patřičných mezí a vy nebudete muset mít strach, že si skokem na tvrdý povrch způsobí zranění.

• Důležitá je tedy kontrola sítě.
• Jakmile uvidíte, že se na některém místě vytvořila prasklina, pak už na nic nečekejte a hned tento díl vyměňte.

To samé platí i o samotné skákací ploše.I malá trhlina může způsobit velké zranění. Stačí se jen trefit do toho poškozeného místa.

Přesto, že budete dodržovat veškerá upozornění a doporučení výrobce, jednou se stane, že se na vaší trampolíně něco porouchá. Rozhodně to nebude vina ani výrobce a ani vaše. Každá věc, která se používá, se časem opotřebuje.

• Díly se prostě unaví a budou se poroučet na odpočinek.

Proto je naprosto nutné pravidelně všechny součásti kontrolovat, aby nedošlo k nějakému bolestivému zranění. Ačkoliv se některé součásti zdají tak trochu zbytečné a vypadají spíše jen jako ozdoba, není tomu tak. Veškeré díly, které vaše trampolína obsahuje, mají svůj smysl a význam.

• Jednou z takových součástí, jejíž kvalitu nebo i jen přítomnost někdy lidé tak trochu podceňují, jsou barevné kryty pružin.
• Přitom obnažené pružiny by mohly vašemu dítěti skřípnout bolestivě některou část těla.
• A pak by bylo jistě po radosti z pohybu.

Pokud nakoupíte u kvalitního výrobce, budete mít jistotu, že později seženete bez sebemenších problémů veškeré náhradní díly na trampolínu. Je však zapotřebí vždy udávat správné rozměry. Nezapomínejte, že se vyrábí celá řada různých typů a také různých velikostí.

Nic tu není jen pro okrasu

Jednou ze součástí, která je pro bezpečnost velice důležitá (zejména, pokud bude na tomto cvičebním prvku skotačit malé dítě), je ochranná síť. Víme jistě všichni, že jsou rozdováděné děti často nepozorné, a tak trochu nepřemýšlejí o možných následcích. I ve chvíli největšího rozdovádění je ochranná síť vždy spolehlivě vrátí do patřičných mezí a vy nebudete muset mít strach, že si skokem na tvrdý povrch způsobí zranění.

• Důležitá je tedy kontrola sítě.
• Jakmile uvidíte, že se na některém místě vytvořila prasklina, pak už na nic nečekejte a hned tento díl vyměňte.

To samé platí i o samotné skákací ploše.I malá trhlina může způsobit velké zranění. Stačí se jen trefit do toho poškozeného místa.