Blog

Bodovým žárovkám se také říká „reflektory“, a to ze zcela zjevného důvodu. Jejich éra započala již v první polovině 80. let minulého století, přičemž na naše území začaly „bodovky“ pronikat v širším měřítku až po revoluci v roce 1989. Dnes původní halogenové žárovky úspěšně nahradí reflektor LED Lightpark.cz, který vykazuje vyšší účinnost, nižší spotřebu energie, a vyšší barevný rozsah vyzařovaného světelného spektra.

Název „reflektor“ nevznikl náhodně

Proč se jim říká „reflektory“? Je to dáno tím, že napodobují svým tvarem klasické automobilové reflektory, anebo připomínají první reflektory, které se začaly vyrábět po druhé světové válce jako svítidla v exteriéru i v domácnostech. Tento tvar světelného zdroje je také typický pro světla tzv. směrová, která vyzařují ostrý světelný kužel v úzkém pruhu v omezeném úhlu. Je to způsobeno samotnou konstrukcí reflektoru ve tvaru komolého kuželu, odkud se světelný paprsek šíří po odrazu ze šikmé plochy omezeným směrem.
Výhody tohoto způsobu jsou především v síle paprsku – čím je více omezen zorný světelný úhel, tím silnější může být osvit, což v praxi znamená velmi nízký příkon elektrické energie při současně silném zdroji světla. Proto se také „bodovky“ mohou instalovat do vitrín vystaveného zboží anebo např. nad kuchyňskou desku, kde je nutné při práci v kuchyni dobře vidět.
Tam, kde se intenzita paprsku nevyužije ve formě silného osvitu, osvědčí se další z předností „bodovek“, a tou je navození ostrého kontrastu mezi osvětlenými a okolními plochami. Tento jev dobře zvýrazní kontury obytných prostor v restauracích, v přijímacích sálech, na chodbách, v uměleckých a fotografických ateliérech a všude tam, kde je vysoký kontrast žádoucí. Naopak se nehodí do dětského pokoje nebo do ložnice, kde bodové reflektory narušují intimitu a navozují pocit příliš ostrého světla.

Bodovým žárovkám se také říká „reflektory“, a to ze zcela zjevného důvodu. Jejich éra započala již v první polovině 80. let minulého století, přičemž na naše území začaly „bodovky“ pronikat v širším měřítku až po revoluci v roce 1989. Dnes původní halogenové žárovky úspěšně nahradí reflektor LED Lightpark.cz, který vykazuje vyšší účinnost, nižší spotřebu energie, a vyšší barevný rozsah vyzařovaného světelného spektra.

Název „reflektor“ nevznikl náhodně

Proč se jim říká „reflektory“? Je to dáno tím, že napodobují svým tvarem klasické automobilové reflektory, anebo připomínají první reflektory, které se začaly vyrábět po druhé světové válce jako svítidla v exteriéru i v domácnostech. Tento tvar světelného zdroje je také typický pro světla tzv. směrová, která vyzařují ostrý světelný kužel v úzkém pruhu v omezeném úhlu. Je to způsobeno samotnou konstrukcí reflektoru ve tvaru komolého kuželu, odkud se světelný paprsek šíří po odrazu ze šikmé plochy omezeným směrem.
Výhody tohoto způsobu jsou především v síle paprsku – čím je více omezen zorný světelný úhel, tím silnější může být osvit, což v praxi znamená velmi nízký příkon elektrické energie při současně silném zdroji světla. Proto se také „bodovky“ mohou instalovat do vitrín vystaveného zboží anebo např. nad kuchyňskou desku, kde je nutné při práci v kuchyni dobře vidět.
Tam, kde se intenzita paprsku nevyužije ve formě silného osvitu, osvědčí se další z předností „bodovek“, a tou je navození ostrého kontrastu mezi osvětlenými a okolními plochami. Tento jev dobře zvýrazní kontury obytných prostor v restauracích, v přijímacích sálech, na chodbách, v uměleckých a fotografických ateliérech a všude tam, kde je vysoký kontrast žádoucí. Naopak se nehodí do dětského pokoje nebo do ložnice, kde bodové reflektory narušují intimitu a navozují pocit příliš ostrého světla.

Bodovým žárovkám se také říká „reflektory“, a to ze zcela zjevného důvodu. Jejich éra započala již v první polovině 80. let minulého století, přičemž na naše území začaly „bodovky“ pronikat v širším měřítku až po revoluci v roce 1989. Dnes původní halogenové žárovky úspěšně nahradí reflektor LED Lightpark.cz, který vykazuje vyšší účinnost, nižší spotřebu energie, a vyšší barevný rozsah vyzařovaného světelného spektra.

Název „reflektor“ nevznikl náhodně

Proč se jim říká „reflektory“? Je to dáno tím, že napodobují svým tvarem klasické automobilové reflektory, anebo připomínají první reflektory, které se začaly vyrábět po druhé světové válce jako svítidla v exteriéru i v domácnostech. Tento tvar světelného zdroje je také typický pro světla tzv. směrová, která vyzařují ostrý světelný kužel v úzkém pruhu v omezeném úhlu. Je to způsobeno samotnou konstrukcí reflektoru ve tvaru komolého kuželu, odkud se světelný paprsek šíří po odrazu ze šikmé plochy omezeným směrem.
Výhody tohoto způsobu jsou především v síle paprsku – čím je více omezen zorný světelný úhel, tím silnější může být osvit, což v praxi znamená velmi nízký příkon elektrické energie při současně silném zdroji světla. Proto se také „bodovky“ mohou instalovat do vitrín vystaveného zboží anebo např. nad kuchyňskou desku, kde je nutné při práci v kuchyni dobře vidět.
Tam, kde se intenzita paprsku nevyužije ve formě silného osvitu, osvědčí se další z předností „bodovek“, a tou je navození ostrého kontrastu mezi osvětlenými a okolními plochami. Tento jev dobře zvýrazní kontury obytných prostor v restauracích, v přijímacích sálech, na chodbách, v uměleckých a fotografických ateliérech a všude tam, kde je vysoký kontrast žádoucí. Naopak se nehodí do dětského pokoje nebo do ložnice, kde bodové reflektory narušují intimitu a navozují pocit příliš ostrého světla.

Bodovým žárovkám se také říká „reflektory“, a to ze zcela zjevného důvodu. Jejich éra započala již v první polovině 80. let minulého století, přičemž na naše území začaly „bodovky“ pronikat v širším měřítku až po revoluci v roce 1989. Dnes původní halogenové žárovky úspěšně nahradí reflektor LED Lightpark.cz, který vykazuje vyšší účinnost, nižší spotřebu energie, a vyšší barevný rozsah vyzařovaného světelného spektra.

Název „reflektor“ nevznikl náhodně

Proč se jim říká „reflektory“? Je to dáno tím, že napodobují svým tvarem klasické automobilové reflektory, anebo připomínají první reflektory, které se začaly vyrábět po druhé světové válce jako svítidla v exteriéru i v domácnostech. Tento tvar světelného zdroje je také typický pro světla tzv. směrová, která vyzařují ostrý světelný kužel v úzkém pruhu v omezeném úhlu. Je to způsobeno samotnou konstrukcí reflektoru ve tvaru komolého kuželu, odkud se světelný paprsek šíří po odrazu ze šikmé plochy omezeným směrem.
Výhody tohoto způsobu jsou především v síle paprsku – čím je více omezen zorný světelný úhel, tím silnější může být osvit, což v praxi znamená velmi nízký příkon elektrické energie při současně silném zdroji světla. Proto se také „bodovky“ mohou instalovat do vitrín vystaveného zboží anebo např. nad kuchyňskou desku, kde je nutné při práci v kuchyni dobře vidět.
Tam, kde se intenzita paprsku nevyužije ve formě silného osvitu, osvědčí se další z předností „bodovek“, a tou je navození ostrého kontrastu mezi osvětlenými a okolními plochami. Tento jev dobře zvýrazní kontury obytných prostor v restauracích, v přijímacích sálech, na chodbách, v uměleckých a fotografických ateliérech a všude tam, kde je vysoký kontrast žádoucí. Naopak se nehodí do dětského pokoje nebo do ložnice, kde bodové reflektory narušují intimitu a navozují pocit příliš ostrého světla.

Bodovým žárovkám se také říká „reflektory“, a to ze zcela zjevného důvodu. Jejich éra započala již v první polovině 80. let minulého století, přičemž na naše území začaly „bodovky“ pronikat v širším měřítku až po revoluci v roce 1989. Dnes původní halogenové žárovky úspěšně nahradí reflektor LED Lightpark.cz, který vykazuje vyšší účinnost, nižší spotřebu energie, a vyšší barevný rozsah vyzařovaného světelného spektra.

Název „reflektor“ nevznikl náhodně

Proč se jim říká „reflektory“? Je to dáno tím, že napodobují svým tvarem klasické automobilové reflektory, anebo připomínají první reflektory, které se začaly vyrábět po druhé světové válce jako svítidla v exteriéru i v domácnostech. Tento tvar světelného zdroje je také typický pro světla tzv. směrová, která vyzařují ostrý světelný kužel v úzkém pruhu v omezeném úhlu. Je to způsobeno samotnou konstrukcí reflektoru ve tvaru komolého kuželu, odkud se světelný paprsek šíří po odrazu ze šikmé plochy omezeným směrem.
Výhody tohoto způsobu jsou především v síle paprsku – čím je více omezen zorný světelný úhel, tím silnější může být osvit, což v praxi znamená velmi nízký příkon elektrické energie při současně silném zdroji světla. Proto se také „bodovky“ mohou instalovat do vitrín vystaveného zboží anebo např. nad kuchyňskou desku, kde je nutné při práci v kuchyni dobře vidět.
Tam, kde se intenzita paprsku nevyužije ve formě silného osvitu, osvědčí se další z předností „bodovek“, a tou je navození ostrého kontrastu mezi osvětlenými a okolními plochami. Tento jev dobře zvýrazní kontury obytných prostor v restauracích, v přijímacích sálech, na chodbách, v uměleckých a fotografických ateliérech a všude tam, kde je vysoký kontrast žádoucí. Naopak se nehodí do dětského pokoje nebo do ložnice, kde bodové reflektory narušují intimitu a navozují pocit příliš ostrého světla.

Před rokem jsem si zakoupila mobilní telefon Sony Xperia M5. Myslím si, že po této době, mohu objektivně zhodnotit všechny klady i zápory již zmíněného telefonu.
Abych byla upřímná, jsem docela zklamaná. Výrobci slibují odolnost, perfektní design, dokonalé fotografie a dlouhou výdrž baterie.
Vezměme to tedy od začátku a začněme odolností. Nemohu telefonu křivdit a musím uvést, že odolný opravu je. Již párkrát se mi podařilo jej polít pivem. Sice z něj tekutina byla ihned odstraněna, ale nic se mu nestalo. Odolný je i vůči pádům. Všechny se mu podařilo zvládnout bez prasklého displeje či poškrabání. Nicméně zde je nutné dodat, že jsem ho měla po celou dobu v obalu.

Co se týče designu, nemohu si stěžovat. Telefon ošklivý není a další plus je, že je tenký. Nevýhodu bych trochu viděla ve vystouplosti tlačítek pro ovládání hlasitosti a zámku. Pokud používáte obal (samozřejmě na model určený), tlačítka se vám hůře mačkají.
Dostáváme se trochu ke slabostem telefonu a to k fotoaparátu. I přes to, že výrobci slibují dokonalé fotografie, není tomu tak. Všechny fotografie je nutné fotit na dvakrát, či na třikrát. I pokud je fotoaparát v režimu „AUTO“, první fotky jsou vždy (ale opravdu vždy) hodně rozmazané.  Pokud se rozhodnete v režimu „AUTO“ nefotit a nastavit si fotoaparát raději sami, odstartujete boj s větrnými mlýny.
Poslední položkou je výdrž baterie. I přes to, že mobil nabíjím tak jak se má, baterie nic nevydrží. Bohužel tomu tak bylo již při koupit. Z mobilního telefonu se mi tedy spala spíše pevná linka.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je neustálé klekání telefonu. Pokud jsou zapnuty data, nebo se na telefonu dělá více věcí zároveň, prostě se začne vypínat a nelze jej zapnout. Zapnete jej až po té, co jej dáte do nabíječky a data rychle vypnete. Tohle je pro mě velkým zklamáním. Bohužel se tak dělo již od začátku. Při reklamaci mi bylo řečeno, že mobil je v pořádku a chyba je na straně špatně ostřižené sim karty (tu jsem vyměnila dvakrát a chyba stále trvá).
Musím tedy bohužel oznámit, že i když jsem doposud byla s telefony značky Sony velice spokojená, již si žádný takový nekoupím.

Před rokem jsem si zakoupila mobilní telefon Sony Xperia M5. Myslím si, že po této době, mohu objektivně zhodnotit všechny klady i zápory již zmíněného telefonu.
Abych byla upřímná, jsem docela zklamaná. Výrobci slibují odolnost, perfektní design, dokonalé fotografie a dlouhou výdrž baterie.
Vezměme to tedy od začátku a začněme odolností. Nemohu telefonu křivdit a musím uvést, že odolný opravu je. Již párkrát se mi podařilo jej polít pivem. Sice z něj tekutina byla ihned odstraněna, ale nic se mu nestalo. Odolný je i vůči pádům. Všechny se mu podařilo zvládnout bez prasklého displeje či poškrabání. Nicméně zde je nutné dodat, že jsem ho měla po celou dobu v obalu.

Co se týče designu, nemohu si stěžovat. Telefon ošklivý není a další plus je, že je tenký. Nevýhodu bych trochu viděla ve vystouplosti tlačítek pro ovládání hlasitosti a zámku. Pokud používáte obal (samozřejmě na model určený), tlačítka se vám hůře mačkají.
Dostáváme se trochu ke slabostem telefonu a to k fotoaparátu. I přes to, že výrobci slibují dokonalé fotografie, není tomu tak. Všechny fotografie je nutné fotit na dvakrát, či na třikrát. I pokud je fotoaparát v režimu „AUTO“, první fotky jsou vždy (ale opravdu vždy) hodně rozmazané.  Pokud se rozhodnete v režimu „AUTO“ nefotit a nastavit si fotoaparát raději sami, odstartujete boj s větrnými mlýny.
Poslední položkou je výdrž baterie. I přes to, že mobil nabíjím tak jak se má, baterie nic nevydrží. Bohužel tomu tak bylo již při koupit. Z mobilního telefonu se mi tedy spala spíše pevná linka.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je neustálé klekání telefonu. Pokud jsou zapnuty data, nebo se na telefonu dělá více věcí zároveň, prostě se začne vypínat a nelze jej zapnout. Zapnete jej až po té, co jej dáte do nabíječky a data rychle vypnete. Tohle je pro mě velkým zklamáním. Bohužel se tak dělo již od začátku. Při reklamaci mi bylo řečeno, že mobil je v pořádku a chyba je na straně špatně ostřižené sim karty (tu jsem vyměnila dvakrát a chyba stále trvá).
Musím tedy bohužel oznámit, že i když jsem doposud byla s telefony značky Sony velice spokojená, již si žádný takový nekoupím.

Před rokem jsem si zakoupila mobilní telefon Sony Xperia M5. Myslím si, že po této době, mohu objektivně zhodnotit všechny klady i zápory již zmíněného telefonu.
Abych byla upřímná, jsem docela zklamaná. Výrobci slibují odolnost, perfektní design, dokonalé fotografie a dlouhou výdrž baterie.
Vezměme to tedy od začátku a začněme odolností. Nemohu telefonu křivdit a musím uvést, že odolný opravu je. Již párkrát se mi podařilo jej polít pivem. Sice z něj tekutina byla ihned odstraněna, ale nic se mu nestalo. Odolný je i vůči pádům. Všechny se mu podařilo zvládnout bez prasklého displeje či poškrabání. Nicméně zde je nutné dodat, že jsem ho měla po celou dobu v obalu.

Co se týče designu, nemohu si stěžovat. Telefon ošklivý není a další plus je, že je tenký. Nevýhodu bych trochu viděla ve vystouplosti tlačítek pro ovládání hlasitosti a zámku. Pokud používáte obal (samozřejmě na model určený), tlačítka se vám hůře mačkají.
Dostáváme se trochu ke slabostem telefonu a to k fotoaparátu. I přes to, že výrobci slibují dokonalé fotografie, není tomu tak. Všechny fotografie je nutné fotit na dvakrát, či na třikrát. I pokud je fotoaparát v režimu „AUTO“, první fotky jsou vždy (ale opravdu vždy) hodně rozmazané.  Pokud se rozhodnete v režimu „AUTO“ nefotit a nastavit si fotoaparát raději sami, odstartujete boj s větrnými mlýny.
Poslední položkou je výdrž baterie. I přes to, že mobil nabíjím tak jak se má, baterie nic nevydrží. Bohužel tomu tak bylo již při koupit. Z mobilního telefonu se mi tedy spala spíše pevná linka.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je neustálé klekání telefonu. Pokud jsou zapnuty data, nebo se na telefonu dělá více věcí zároveň, prostě se začne vypínat a nelze jej zapnout. Zapnete jej až po té, co jej dáte do nabíječky a data rychle vypnete. Tohle je pro mě velkým zklamáním. Bohužel se tak dělo již od začátku. Při reklamaci mi bylo řečeno, že mobil je v pořádku a chyba je na straně špatně ostřižené sim karty (tu jsem vyměnila dvakrát a chyba stále trvá).
Musím tedy bohužel oznámit, že i když jsem doposud byla s telefony značky Sony velice spokojená, již si žádný takový nekoupím.

Před rokem jsem si zakoupila mobilní telefon Sony Xperia M5. Myslím si, že po této době, mohu objektivně zhodnotit všechny klady i zápory již zmíněného telefonu.
Abych byla upřímná, jsem docela zklamaná. Výrobci slibují odolnost, perfektní design, dokonalé fotografie a dlouhou výdrž baterie.
Vezměme to tedy od začátku a začněme odolností. Nemohu telefonu křivdit a musím uvést, že odolný opravu je. Již párkrát se mi podařilo jej polít pivem. Sice z něj tekutina byla ihned odstraněna, ale nic se mu nestalo. Odolný je i vůči pádům. Všechny se mu podařilo zvládnout bez prasklého displeje či poškrabání. Nicméně zde je nutné dodat, že jsem ho měla po celou dobu v obalu.

Co se týče designu, nemohu si stěžovat. Telefon ošklivý není a další plus je, že je tenký. Nevýhodu bych trochu viděla ve vystouplosti tlačítek pro ovládání hlasitosti a zámku. Pokud používáte obal (samozřejmě na model určený), tlačítka se vám hůře mačkají.
Dostáváme se trochu ke slabostem telefonu a to k fotoaparátu. I přes to, že výrobci slibují dokonalé fotografie, není tomu tak. Všechny fotografie je nutné fotit na dvakrát, či na třikrát. I pokud je fotoaparát v režimu „AUTO“, první fotky jsou vždy (ale opravdu vždy) hodně rozmazané.  Pokud se rozhodnete v režimu „AUTO“ nefotit a nastavit si fotoaparát raději sami, odstartujete boj s větrnými mlýny.
Poslední položkou je výdrž baterie. I přes to, že mobil nabíjím tak jak se má, baterie nic nevydrží. Bohužel tomu tak bylo již při koupit. Z mobilního telefonu se mi tedy spala spíše pevná linka.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je neustálé klekání telefonu. Pokud jsou zapnuty data, nebo se na telefonu dělá více věcí zároveň, prostě se začne vypínat a nelze jej zapnout. Zapnete jej až po té, co jej dáte do nabíječky a data rychle vypnete. Tohle je pro mě velkým zklamáním. Bohužel se tak dělo již od začátku. Při reklamaci mi bylo řečeno, že mobil je v pořádku a chyba je na straně špatně ostřižené sim karty (tu jsem vyměnila dvakrát a chyba stále trvá).
Musím tedy bohužel oznámit, že i když jsem doposud byla s telefony značky Sony velice spokojená, již si žádný takový nekoupím.

Před rokem jsem si zakoupila mobilní telefon Sony Xperia M5. Myslím si, že po této době, mohu objektivně zhodnotit všechny klady i zápory již zmíněného telefonu.
Abych byla upřímná, jsem docela zklamaná. Výrobci slibují odolnost, perfektní design, dokonalé fotografie a dlouhou výdrž baterie.
Vezměme to tedy od začátku a začněme odolností. Nemohu telefonu křivdit a musím uvést, že odolný opravu je. Již párkrát se mi podařilo jej polít pivem. Sice z něj tekutina byla ihned odstraněna, ale nic se mu nestalo. Odolný je i vůči pádům. Všechny se mu podařilo zvládnout bez prasklého displeje či poškrabání. Nicméně zde je nutné dodat, že jsem ho měla po celou dobu v obalu.

Co se týče designu, nemohu si stěžovat. Telefon ošklivý není a další plus je, že je tenký. Nevýhodu bych trochu viděla ve vystouplosti tlačítek pro ovládání hlasitosti a zámku. Pokud používáte obal (samozřejmě na model určený), tlačítka se vám hůře mačkají.
Dostáváme se trochu ke slabostem telefonu a to k fotoaparátu. I přes to, že výrobci slibují dokonalé fotografie, není tomu tak. Všechny fotografie je nutné fotit na dvakrát, či na třikrát. I pokud je fotoaparát v režimu „AUTO“, první fotky jsou vždy (ale opravdu vždy) hodně rozmazané.  Pokud se rozhodnete v režimu „AUTO“ nefotit a nastavit si fotoaparát raději sami, odstartujete boj s větrnými mlýny.
Poslední položkou je výdrž baterie. I přes to, že mobil nabíjím tak jak se má, baterie nic nevydrží. Bohužel tomu tak bylo již při koupit. Z mobilního telefonu se mi tedy spala spíše pevná linka.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je neustálé klekání telefonu. Pokud jsou zapnuty data, nebo se na telefonu dělá více věcí zároveň, prostě se začne vypínat a nelze jej zapnout. Zapnete jej až po té, co jej dáte do nabíječky a data rychle vypnete. Tohle je pro mě velkým zklamáním. Bohužel se tak dělo již od začátku. Při reklamaci mi bylo řečeno, že mobil je v pořádku a chyba je na straně špatně ostřižené sim karty (tu jsem vyměnila dvakrát a chyba stále trvá).
Musím tedy bohužel oznámit, že i když jsem doposud byla s telefony značky Sony velice spokojená, již si žádný takový nekoupím.