Konverze může přinést mnoho těžkostí
Česká republika patří spolu s Francií mezi nejvíce ateistické země světa. Není to úplně správné označení. Když se zeptáte lidí, zda věří v Boha, většina se shodne v tom, že v něco věří. Není to přímo definované jako křesťanství. Dalo by se říci, že je u nás nejvíce agnostiků. Agnostik je člověk, který je v náboženských záležitostech velmi skeptický a je toho názoru, že existenci Boha nelze ani prokázat, ani vyvrátit.
Je samozřejmé, že církve se velmi snaží, aby do svých nepříliš početných řad přijímali konvertity. Ovšem konvertovat není zase tak snadné.
Například zcela jinak je to u židů. Ti se konvertitům spíše brání a preferují konverzi v ústraní. Je pro to termín přísedící proselyta. Člověk totiž žije určitým životním stylem a konverze může zalomcovat nejen životem konvertity, ale celé jeho rodiny a to nemusí být úplně vždy žádoucí.
Jedna věc je konverze jako duchovní zlom. Druhá věc je určitý životní styl, který je spojený s duchovní tradicí. Změna životního stylu je vždy hodně náročnou záležitostí, která nemusí být pro lidskou osobnost zdravá a žádoucí.
Komunita Vás nemusí přijmout
Je velmi těžké vklouznout do životního stylu věřících lidí. Pro lidi, kteří se narodily do věřící rodiny, je spousta věcí samozřejmá. Jsou to určité rituály a podobně. Když člověk konvertuje, mnoho rituálů si teprve osvojuje. Na jedné straně se může setkat s tím, že ho věřící komunita nepřijme. Přijetí je povrchní, jen tak navenek, ale hlubší přijetí a přátelské vztahy mnozí věřící konvertitům rozhodně nenabízejí. Stejně tak konverze může narušit určité vztahy mezi konvertitou a jeho nejbližšími. Je opravdu otázkou, do jaké míry chce dotyčný obětovat vztahy. Na jednu stranu to je určitě nepochopení na straně rodiny a přátel a tedy určitá netolerance z jejich strany, na straně druhé to může být fanatismus raného konvertity, který vnucuje své názory a postoje a to vede k rozkladům vztahů.