Autor: devene

Josef Váňa je český dostihový jezdec a trenér, a tak nebylo náhodou, že mu jednoho dne zkřížil cestu plnokrevník Železník. Zažili spolu nejedno vítězství, které je natolik proslavilo, že se společně stali lamači rekordů, a tím pádem také legendami dostihového sportu.

JOSEF VÁŇA
Narodil se 20. října 1952 v Moravské obci Slopné. Už jako malý kluk měl v oblibě koně, ale protože na vesnici měl i jiné příležitosti, jako třeba kozy, vepře či krávy, zkoušel jezdit i na nich. Když vyrostl, začal pracovat jako chovatel a ošetřovatel koní v hřebčíně v Tlumačově. Práce s koňmi ale nebylo jeho jediné zaměstnání. Po absolvování základní vojenské služby byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, ale také strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím lyžařského střediska. Ke koním se opět vrací až ve 28 letech jako amatér, a protože koně byli jeho vášní, o deset let později vystudoval dokonce jezdecké učiliště.

Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, a rovnou s ní získal i své první vítězství. V roce 1987 vyhrává prvně ve Velké pardubické v sedle legendárního Železníka, se kterým následně vyhrává často.
V roce 1994 se stává trenérem dostihových koní, a dokonce si zakládá vlastní firmu Jovan, která sídlí u Karlových Varů.
Přestože za svou kariéru prodělal mnoho zranění, kterým se ve svém povolání nemůže vyhnout, má Váňa nezdolný životní optimismus. Úrazy, které prodělal, snad ani nejde vyčíslit, často jel dostih s ještě nezahojenými zlomeninami. Prý na jeho těle není kost, kterou by neměl někdy zlomenou. Jak ale sám říká, na bolest si zvykl a přestal ji vnímat.

Josef Váňa za svou dosavadní kariéru vyhrál osmkrát Velkou pardubickou, ale na svém kontě má mnoho dalších jezdeckých i trenérských úspěchů, což ho staví na post největší postavy českého dostihového sportu. Po pádu z Tiumena v roce 2013 ukončil svou kariéru, ovšem po čase se opět rozhodl pokračovat, a tak je jisté, že Josefa Váňa na dostihovém startu ještě několikrát uvidíme.

Josef Váňa je český dostihový jezdec a trenér, a tak nebylo náhodou, že mu jednoho dne zkřížil cestu plnokrevník Železník. Zažili spolu nejedno vítězství, které je natolik proslavilo, že se společně stali lamači rekordů, a tím pádem také legendami dostihového sportu.

JOSEF VÁŇA
Narodil se 20. října 1952 v Moravské obci Slopné. Už jako malý kluk měl v oblibě koně, ale protože na vesnici měl i jiné příležitosti, jako třeba kozy, vepře či krávy, zkoušel jezdit i na nich. Když vyrostl, začal pracovat jako chovatel a ošetřovatel koní v hřebčíně v Tlumačově. Práce s koňmi ale nebylo jeho jediné zaměstnání. Po absolvování základní vojenské služby byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, ale také strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím lyžařského střediska. Ke koním se opět vrací až ve 28 letech jako amatér, a protože koně byli jeho vášní, o deset let později vystudoval dokonce jezdecké učiliště.

Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, a rovnou s ní získal i své první vítězství. V roce 1987 vyhrává prvně ve Velké pardubické v sedle legendárního Železníka, se kterým následně vyhrává často.
V roce 1994 se stává trenérem dostihových koní, a dokonce si zakládá vlastní firmu Jovan, která sídlí u Karlových Varů.
Přestože za svou kariéru prodělal mnoho zranění, kterým se ve svém povolání nemůže vyhnout, má Váňa nezdolný životní optimismus. Úrazy, které prodělal, snad ani nejde vyčíslit, často jel dostih s ještě nezahojenými zlomeninami. Prý na jeho těle není kost, kterou by neměl někdy zlomenou. Jak ale sám říká, na bolest si zvykl a přestal ji vnímat.

Josef Váňa za svou dosavadní kariéru vyhrál osmkrát Velkou pardubickou, ale na svém kontě má mnoho dalších jezdeckých i trenérských úspěchů, což ho staví na post největší postavy českého dostihového sportu. Po pádu z Tiumena v roce 2013 ukončil svou kariéru, ovšem po čase se opět rozhodl pokračovat, a tak je jisté, že Josefa Váňa na dostihovém startu ještě několikrát uvidíme.

Pokud člověk drží krátkodobý půst, nepoškozuje se organismus, ale naopak se zlepšuje náš oběhový systém a snižuje se riziko nádorových onemocnění. Naši předkové se vždy často postili. Půst byl po dlouhá staletí nedílnou součástí jejich životního stylu. A podle nejnovějších lékařských studií by současným generacím návrat k půstu jen prospěl.

Půst prospívá nejen k lepšímu zdraví, ale také celkově k dlouhověkosti.
Lidé u nás kdysi drželi pravidelně půsty vždy v pátek. A v některých svátečních dnech, nebo částech roku, například okolo Velikonoc, drželi předkové půst ještě delší dobu. Podle křesťanů je uskromnění se v jídle jako pokání za spáchané hříchy. Půst však svědčí nejen duši, ale i našemu tělu. Při půstu lidské tělo zjevně hubne. Ztrácí se nejen celkový tělesný tuk, ale i tuk, který je uložený v oblasti pasu.

Další významné vlivy půstu na lidské zdraví

·         Výrazně se snižuje krevní tlak.
·         V krvi klesá hladina proteinu IGF-1, který, je-li obsažen ve vyšší míře, způsobuje předčasné stárnutí.
·         V krvi ubývají tuky, ale i cholesterol.
·         V krvi dochází k poklesu takzvaného C-reaktivního proteinu. Je-li v krvi obsažen, může znamenat nebezpečné zánětlivé procesy v těle.

Pozitivní účinky půstu bývají výrazné hlavně u lidí, u kterých je zaznamenáno větší riziko civilizačních chorob, jako je například:
·         rakovina
·         onemocnění oběhového systému
·         infarktu myokardu
·         mozkové mrtvice

Krátkodobé půsty jsou pro lidský organismus nejen bezpečné. Jsou také ale velice účinné
·         v redukci váhy
·         v omezení rizik spojených se stárnutím
·         jako prevence chorob vyššího věku

Půst vždy byl a je jako psychická i tělesná očista. Ve východních náboženstvích je půst nezbytnou součástí života.

Je vlastně určitým druhem hladovky, ale je zaměřený spíše na pročištění organismu. Půst také v rozličných náboženstvích neznamená jen a pouze odříkání jídla a alkoholu, ale půstem se dociluje celkového zklidnění, určitého zastavení se a vyčkávání.

Pokud člověk drží krátkodobý půst, nepoškozuje se organismus, ale naopak se zlepšuje náš oběhový systém a snižuje se riziko nádorových onemocnění. Naši předkové se vždy často postili. Půst byl po dlouhá staletí nedílnou součástí jejich životního stylu. A podle nejnovějších lékařských studií by současným generacím návrat k půstu jen prospěl.

Půst prospívá nejen k lepšímu zdraví, ale také celkově k dlouhověkosti.
Lidé u nás kdysi drželi pravidelně půsty vždy v pátek. A v některých svátečních dnech, nebo částech roku, například okolo Velikonoc, drželi předkové půst ještě delší dobu. Podle křesťanů je uskromnění se v jídle jako pokání za spáchané hříchy. Půst však svědčí nejen duši, ale i našemu tělu. Při půstu lidské tělo zjevně hubne. Ztrácí se nejen celkový tělesný tuk, ale i tuk, který je uložený v oblasti pasu.

Další významné vlivy půstu na lidské zdraví

·         Výrazně se snižuje krevní tlak.
·         V krvi klesá hladina proteinu IGF-1, který, je-li obsažen ve vyšší míře, způsobuje předčasné stárnutí.
·         V krvi ubývají tuky, ale i cholesterol.
·         V krvi dochází k poklesu takzvaného C-reaktivního proteinu. Je-li v krvi obsažen, může znamenat nebezpečné zánětlivé procesy v těle.

Pozitivní účinky půstu bývají výrazné hlavně u lidí, u kterých je zaznamenáno větší riziko civilizačních chorob, jako je například:
·         rakovina
·         onemocnění oběhového systému
·         infarktu myokardu
·         mozkové mrtvice

Krátkodobé půsty jsou pro lidský organismus nejen bezpečné. Jsou také ale velice účinné
·         v redukci váhy
·         v omezení rizik spojených se stárnutím
·         jako prevence chorob vyššího věku

Půst vždy byl a je jako psychická i tělesná očista. Ve východních náboženstvích je půst nezbytnou součástí života.

Je vlastně určitým druhem hladovky, ale je zaměřený spíše na pročištění organismu. Půst také v rozličných náboženstvích neznamená jen a pouze odříkání jídla a alkoholu, ale půstem se dociluje celkového zklidnění, určitého zastavení se a vyčkávání.